Vlastnosti světla
Obor fyziky, který se zabývá podstatou a zákonitostmi světelných jevů, se nazývá optika. Světlo je
fyzikální jev, který je objektivní příčinou zrakových vjemů. Považujeme je za elektromagnetické vlnění o vlnové
délce 390 nm (světlo fialové) až 790 nm (světlo červené) se schopností vyvolat v lidském oku světelný vjem.
Rychlost světla c ve vakuu je největší známá rychlost, kterou se pohybují hmotné objekty, je univerzální
konstantou.
První pozemské měření rychlosti světla provedl francouzský fyzik Armand Fizeau v roce 1849, dnes je známo
více než 100 metod měření této veličiny. Posledním měřením byla určena hodnota rychlosti světla c ve vakuu:
c = 299 792 458 m s-1
V jiných prostředích závisí velikost rychlosti světla v na fyzikálních vlastnostech prostředí a také na
frekvenci světla, přičemž platí v < c.
Optické prostředí (prostředí, kterým se světlo šíří) může být:
průhledné – propouští světlo bez podstatného zeslabení (pohlcení, absorpce), přes toto prostředí předměty vidíme
průsvitné – propouští světlo, ale přitom ho rozptyluje všemi směry (např. mléčné sklo)
neprůhledné – nepropouští světlo, pohlcuje ho nebo odráží
Stejnorodé (homogenní) optické prostřední má v každém svém bodě stejné optické vlastnosti.
Principy šíření světla:
Princip přímočarého šíření: světlo se v homogenním prostředí šíří přímočaře (umožňuje zavést důležitý model –
světelný paprsek)
-
Princip nezávislosti chodu světelných paprsků: dva paprsky pocházející z různých zdrojů se navzájem neovlivňují.