Gymnázium Kroměříž

  Dne 13.února se před naší školou shromáždila velká skupina dvou tříd kvinty A a kvinty B. Všichni měli velké tašky, krosny, na sobě teplé sportovním oblečení a především každý držel v ruce své lyže, nebo snowboard. Nenašel se nikdo, kdo by neměl úsměv na tváři, kdo by se netěšil, nebo kdo by zrovna neprobíral, s kým bude na pokoji a jak si užijeme sněhu. Nadešel totiž okamžik, na který obě tyto třídy netrpělivě čekaly od skončení našeho předchozího „lyžáku“ tři dlouhé roky. Konečně dorazili i ti nejvíce důležití lidé, bez kterých by to ani nešlo, a to pan učitel Pavel Hajna, Marek Sedlák, Aleš Pergl, Richard Kubík a v neposlední řadě i velmi milý zdravotník Michal Kočař. Už jen stačilo přistavit autobusy a skvělý týden mohl začít. Po naložení všech zavazadel jsme se usadili na svá místa a autobus se rozjel. Už v ten moment bylo jasné všem, že na tento týden jen tak nezapomeneme. Po více než hodinové cestě jsme dorazili do vesničky Malá Morávka v Jeseníkách. Autobus zastavil přímo před velkou vilou, kde jsme měli být ubytováni. Pan recepční na nás už čekal s otevřenou náručí, aby nás přivítal a mohl nám říct, co a jak tady chodí. Zavedl nás do pokojů, které byly umístěné na obou dvou patrech, ukázal nám lyžárnu, vedle které hned byly sprchy s teplou vodou tekoucí ,,dlouhé‘‘ dvě hodiny denně. Po této menší exkurzi po celé vile jsme se převlékli do oteplováků a bund, nasadili helmy, vzali opět lyže a přešli ke sjezdovce Myšák, která ležela jen pár krůčků vedle chaty. Zakoupili jsme si skipasy a nechali se vyvést nahoru vlekem s kotvou, odkud jsme měli krásný výhled na celé pohoří. Potom učitelé oznámili, že se rozhodnou po první jízdě, do kterého družstva kdo půjde. Po první jízdě usoudili, že jsme všichni už schopní lyžaři, takže se žádné rozřazování nekonalo. Za pět dní jsme si snad všichni zase o trochu vylepšili techniku a způsob lyžování a bylo nám všem dobře. Když jsme se každý ze čtyř večerů všichni úspěšně vystřídali ve sprchách, každý, ale úplně každý, pociťoval únavu, a proto se žádné ponocování nekonalo, navíc se ráno muselo vstávat na snídani, která byla v protějším hotelu. Počasí jsme měli asi taky předem rezervované, protože nám po celou dobu pobytu svítilo sluníčko a sem a tam se objevil na obloze nějaký ten mrak. V pátek 17.února po obědě jsme se museli sbalit, odevzdat klíče a vyjít z penzionu a vyrazit domů. Nikomu se moc nechtělo po všech zážitcích vracet se domů, jediná útěcha byla, že další týden měly přijít jarní prázdniny. Když nás autobus dopravil ke škole, čekali na nás už natěšení rodiče, aby si nás mohli naložit do aut a odvézt domů.