Dokonav v malé chvíli vyplnil časy dlouhé
Tato slova pronesl první ředitel kroměřížského gymnázia František Višňák v říjnu 1885 nad rakví
ředitele přerovského reálného gymnázia a svého přítele Jakuba Škody. V listopadu 1886 sám podlehl nemoci a mnohé z lidí
přítomných na jeho pohřbu rázem napadlo, že se tatáž věta nejlépe hodí k popsání životní pouti jeho samotného.
František Višňák je pro dějiny Kroměříže významným člověkem.
Narodil se 3. října 1845 v Jilemnici a zemřel v sobotu 7. listopadu 1896 po osmé
hodině večerní v Kroměříži. Ve svém rodném městě vychodil obecnou školu a ve studiu pokračoval v letech 1857–1865 na jičínském
gymnáziu. Vlastní školní vzdělávání zakončil absolvováním šesti semestrů klasické filologie na filozofické fakultě pražské
univerzity. Stal se suplujícím učitelem na vyšším gymnáziu v Jindřichově Hradci a působil zde do roku 1872. Potom byl jmenován
skutečným učitelem na českém reálném gymnáziu v Přerově a aktivně se účastnil nejlítějších bojů o udržení českého charakteru
tohoto teprve dva roky existujícího ústavu.
Višňákovi pomáhaly v jeho pouti po učitelských štacích vrozené dispozice, neboť „... byl od přírody obdařen vzácnými dary:
nevšední talent řečnický, nadání hudební, hlas až ku podivu mohutný a lahodný a zdravý humor učinily jej známým po vlastech
českomoravských a, kamkoli přišel, členem společnosti nenahraditelným.“
Po čtyřech letech perné práce v Přerově podal Fr. Višňák žádost o učitelské místo na vyšším českém gymnáziu v Brně. Byl přijat
a okamžitě se zapojil do aktivit místních vlasteneckých kruhů. Za svého šestiletého pobytu vyvinul v Brně takovou pronárodní
organizační činnost, že „získal si o společnost českou v metropoli moravské zásluh nehynoucích“. Jeho dosavadní
pracovní i mimopracovní nasazení bylo tím nejlepším doporučením pro kroměřížské národovce. Zrovna totiž hledali organizačně
zdatného, vlastenecky smýšlejícího a školské problematiky znalého muže. Zástupci jejich "Družstva pro zřízení a vydržování českého
gymnázia v Kroměříži" učinili Fr. Višňákovi nabídku, aby se stal od školního roku 1882-83 prozatímním správcem tohoto jimi
právě obětavě zřizovaného soukromého ústavu. Učiněná nabídka byla přijata. V krátkosti nyní shrnu, jak vůbec k ustavení této
zpočátku soukromé školy v Kroměříži došlo.
Česká většina ve městě se dožadovala zřízení svého gymnázia opakovaně již od roku 1867. Všechny snahy byly marné, přestože
na německém státním gymnáziu studovalo např. ve školním roce 1880-81 Němců 161 a Čechů o sedmdesát více.
Zlom nastal 27. března 1882. Onoho dne podali advokáti Jan Kozánek a Vilibald Mildschuh spolu s kanovníkem od sv. Mořice
Frant. Dvořákem jménem svým i jménem dalších patnácti vážených kroměřížských občanů k c. k. zemské školní radě žádost, aby
navrhla u ministerstva kultury a vyučování otevření čtyř tříd nižšího českého gymnázia, nebo alespoň jedné třídy ku školnímu
roku 1882-83. Pro zmíněný ústav se zavázali zajišťovat věcné potřeby. Z ministerstva přišla odpověď, že je málo peněz a ústav
proto může být otevřen až od školního roku 1883-84. Důležitý byl dodatek, že pokud by žadatelé chtěli ústav jako soukromý otevřít
již o rok dříve, není důvodu jej nepovolit, vykáží-li se zřizovatelé náležitými zárukami jeho chodu. Škola by mohla být následně
převzata do státní správy.
Po obdržení této odpovědi vytvořilo 51 kroměřížských občanů gymnaziální družstvo, kterému bylo ministerstvem povoleno takový
ústav provozovat. Jeho finanční krytí si vyžádalo velké soukromé oběti. K zatímnímu řízení školy byla Fr. Višňákovi ministerstvem
dána na konci srpna dovolená a školní rok tedy mohl 16. září 1882 začít. Do prvního ročníku nastoupilo 158 dětí, které byly
rozděleny do tří tříd. Císař povolil v listopadu zřídit pro příští rok české gymnázium v Kroměříži. Všechny inspekce dopadly
dobře a tak soukromá škola přešla ve školním roce 1883-84 i s osvědčeným ředitelem Františkem Višňákem pod státní správu. Není
divu, že "ústav za takového vedení a řízení nalezl spanilomyslných dobrodinců, kteří vzácnými obmyslili jej dary a stipendiemi,
a že konečně počtem žáků důstojně přiřadil se ku prvním ústavům moravským, ku gymnáziu brněnskému a olomouckému, jenom nepatrným
počtem žáků za nimi zůstávaje."
Za Višňákova ředitelování bylo gymnáziu roku 1888 povoleno rozšíření o další třídy na vyšší české. Řediteli Višňákovi odevzdal
také purkmistr Kulp 21. září 1890 do užívání novou budovu českého gymnázia. Na této budově se však brzy objevily závažné stavební
závady a tak byli studenti i učitelé opět odkázáni na různá provizoria. Fr. Višňák bojoval celý život o to, aby se ve školách
vyučovalo mateřským jazykem. V Kroměříži to byl boj opravdu těžký, neboť zde "... v tomto oboru Němci pro sebe vykonali tolik,
že kdyby byli i nadále při vesle zůstali, nezbyla by jim už jiná starost, než nalézti každoročně dostatečný počet menších
i větších Čecháčků do nich." Také Višňákovou zásluhou bylo městské zastupitelstvo donuceno rozdělit školy, v nichž fakticky
vládla němčina, na české a německé. Brzy byl rozdělen i dozor nad těmito školami a inspektorem pro české obecné a měšťanské
školy okresu kroměřížského byl jmenován František Višňák. S poctivostí jemu vlastní se pro nemoc a nadbytek práce zmíněného
úřadu po šesti letech - roku 1892 - zřekl. Téhož roku mu bylo za zásluhy o kroměřížské školství uděleno čestné občanství města.
V zimě 1895 obdržel titul školního rady. V posledních letech života byl František Višňák sužován chorobami, jimž ve věku 51 let
podlehl. Členové gymnaziálního
spolku pro podporu chudých studujících se rozhodli šest týdnů po pohřbu založit na památku zemřelého tzv. Višňákův fond.
