Gymnázium Kroměříž

Ptáte se čeho? Tak na to hokejové v MS 2015 v Praze a Ostravě si musíme ještě pár dní počkat. To naše finále představuje závěrečné pracovní setkání aktérů projektu Comenius, který se dva roky věnoval hodnotám důležitým pro utváření a rozvíjení života mládeže v multikulturním prostředí. O jednotlivých mobilitách jsme pravidelně informovali na webových stránkách Gymnázia Kroměříž či některých regionálních periodik, a proto jen stručně připomínáme, že se jednalo o spolupráci škol tří krásných měst: Kroměříž (Česká republika), Daugavpils (Lotyšsko) a Bydgoszcz (Polsko). 

Poslední etapa mezinárodního jednání byla naplánována na konec měsíce dubna. 26.4. jsme ráno odjeli do 435 km vzdálené Bydgoszcze, kde nás odpoledne přivítali naši kolegové z gymnázia a zástupci hostitelských rodin, neboť u nich měli naši žáci možnost poznávat způsob života lidí v Polsku.

Vlastní pracovní program odstartoval pak v pondělí dopoledne. Polští přátelé připravili milý uvítací ceremoniál, po kterém se učitelé věnovali přípravě podkladů pro závěrečnou hodnotící zprávu projektu a v rámci hesla: „Král je mrtev, ať žije král!“ se zamýšleli nad vhodným tématem pro další vzájemnou spolupráci, děti měly svůj sportovní a poznávací program. Po chutném obědě ve školní jídelně nás čekala hodinová plavba lodí po místní řece Brdě. Dojmy umocnilo vesele se smějící jarní sluníčko.

Ve slavnostním duchu se neslo i úterní dopoledne. V místním centru mládeže jsme se všichni sešli, abychom konečně uviděli hlavní výstup projektu, tedy Průvodce po zajímavých místech naší vlasti, Lotyšska a Polska, který je doplněn dalšími dvěma kapitolami z oblasti národních zvyků a tradic a také hodnocením míst, která jsme navštívili. Průvodce byl vydán v Polsku a je celý v němčině, která sloužila jako pracovní jazyk. Jednotlivá vystoupení byla provedena s láskou a obrovským nasazením. Po předání drobných dárků a nezbytném pořízení hromadných fotografií se naše pozornost soustředila na obrovský dort, který jsme společně snědli. A že nám chutnal! Ani chladné počasí nám nemohlo pokazit dobrou náladu při večerním táborovém ohni. Bylo veselo a dlouho zněly krajinou různé lidové písničky.

Středu jsme pak strávili v Toruni. Při prohlídce města nás uchvátila jeho středověká architektura. Zaujaly nás překrásné chrámy, měšťanské domy a místa spojená s narozením a působením velkého učence Mikuláše Koperníka. Jeho jméno bylo často vzpomínáno i při projekci v Planetáriu. Příjemně, ale s posmutnělým nádechem probíhal večer. Poslední společné chvíle?! Hovořilo se o významu přátelství mezi lidmi a národy, o složité politické situaci, o další spolupráci, zpívalo se a tancovalo. Nikdo si nechtěl připustit myšlenku, že zítra se více než na rok budeme loučit!

To, čeho jsme se obávali, nastalo se čtvrtečním ránem. Objetí, stisky rukou, polibky  – to vše nebralo konce. Vždyť se neloučili učitelé, žáci, rodiče, ale kamarádi a přátelé! A tak bylo slyšet … zítra na skypu, pošlu SMS, zavolej!, ozvi se, přijeďte, pozdravujte ostatní, shromažďujte materiály pro nový projekt!, šťastnou cestu!, uvidíme se, na shledanou!