Sobotní dopoledne 30. května patřilo ve Sněmovním sále kroměřížského zámku úspěšným maturantům Gymnázia Kroměříž, kteří si přišli společně se svými rodiči, příbuznými a známými převzít maturitní vysvědčení a rozloučit se se školou, která jim po uplynulých osm let byla domovem, zdrojem poznání, táborem nucených prací či odpočívárnou, každému podle jeho nátury a momentální potřeby. Absolventy při této příležitosti pozdravila zástupkyně SRPG paní ing. Blanka Šimůnková a místostarosta města Kroměříže dr. Pavel Motyčka. Součástí slavnosti bylo rovněž předávání certifikátu DSD (německého jazykového diplomu úrovně C1/B2). Nechme však promluvit především ty, jichž se vše dotýkalo nejvíce, a ocitujme poděkování tříd.

OKTÁVA A:

Vážený pane řediteli, profesorský sbore, zastupitelé města, milí rodiče a spolužáci,

dovolte, abych i já, jménem třídy oktávy A, Vás všechny pozdravila při příležitosti slavnostního předávání maturitního vysvědčení.

Nikdo z nás si před lety nemyslel, že studium na Gymnáziu Kroměříž uteče tak rychle. Na začátku studia nám těch osm let, které jsme měli před sebou, přišlo jako věčnost, což zřejmě není náhoda, protože jak je známo, položená osmička symbolizuje nekonečno. Čas je pryč a my tu před Vámi stojíme a jsme úspěšní absolventi.

Maturitou vůbec nic nekončí, nýbrž vše teprve začíná. Uvědomujeme si, že se musíme rozhodnout, co chceme dál v životě dělat. V našem rozhodování nám během studia pomáhali naši vyučující. Byli pro nás inspirací. Zde si připomeňme slova Charlese Browna: „Průměrný učitel vypráví. Dobrý učitel vysvětluje. Výborný učitel ukazuje. Ale nejlepší učitel inspiruje.“

Myslím si, že pro většinu profesorů nebylo působení v naší třídě snadné. Dostávali jsme jedničky i pětky, a přitom věděli, že to jsou jen obyčejná čísla. Důležitější než známky byly naše vědomosti, které ale byly mnohdy skryty až v nejhlubším nevědomí. Například v hodinách matematiky jsme zjistili, že pravděpodobnost, že vyhrajeme ve Sportce a staneme se milionáři, je velmi nízká. Proto jsme jen sklopili hlavy a pokračovali ve studiu. A třeba společenské vědy nás naučily, že i když vím, že nic nevím, mohu na tom postavit budoucnost.

Nejdříve bych chtěla poděkovat našim třídním profesorům.

Vážený pane profesore Hajno, děkujeme Vám za to, že jste nás vedl k vzájemné spolupráci a chtěl, abychom vždy táhli za jeden provaz. Ve Vašich hodinách biologie jsme pochopili, že studium na gymnáziu nebude procházka růžovou zahradou.

Vážená paní profesorko Obrtelová, seč Vám síly stačily, vštěpovala jste nám pravidla českého jazyka a odkrývala potěšení z literatury. Vždy jste se nás ptala, co právě čteme, a když většina z nás odpověděla, že nic, protočila jste oči a řekla, že bychom měli začít, že později nebude čas... Měla jste pravdu.

Vážený pane profesore Petříku, milče historie, šermu, legend a básní, ani Vy jste to s námi neměl jednoduché. Jelikož jste byl naším třídním profesorem pouze jeden rok, neměl jste moc času nás poznat, ale hned na začátku jste odhalil, že nejsme dějepisně založená třída. Mrzelo Vás to, my víme... Máte náš velký obdiv. Děkujeme, že jste nás dovedl k maturitním zkouškám.

Vážená paní profesorko Michalová, s Vámi jsme měli tu čest se seznámit již v primě. Zpočátku jste působila velmi přísně, ale s postupem času jsme si uvědomili, že jste naše spřízněná duše.

Vážený pane profesore Kozmíku, ukazoval jste nám fyzikální jevy v praxi a závěry pokusů vždy ohodnotil slovy: „No není to úžasné!“ My jsme se řídili mottem: „Věda je nejlepší způsob, jak z člověka udělat hrdinu.“ Bohužel se v naší třídě moc hrdinů nenašlo.

Vážená paní profesorko Holišová a vážený pane profesore Zahnaši, vynaložili jste své síly na to, abychom uspěli ve zkouškách z německého jazyka a získali tak německý diplom. Můžeme Vás ujistit, že nejsme žádní „Unterwassermanni“ a tyto diplomy si opravdu zasloužíme.

Paní profesorky a páni profesoři nás vzdělávali celých osm let, ale našimi učiteli byli, jsou a po celý život budou naši rodiče. Milí rodiče, děkujeme Vám za to, že jsme tam, kde jsme a za to, že jste to s námi zvládli. Děkujeme za Vaši trpělivost, ochotu, podporu a důvěru. Vaše slova „Ty to zvládneš!“ nám dodávala sílu a odvahu.

A nyní mi dovolte poděkovat i mým, dnes již bývalým spolužákům, za to, jací jsou. Každý z nás ví, že ze začátku bylo velmi obtížné najít si k sobě cestu. Každý z nás v sobě skrýval něco výjimečného. Někdy jsme se prosadili, jindy jsme museli ustoupit. I to bylo pro nás důležité učivo střední školy.

Zcela určitě budeme na léta strávená na Gymnáziu často a rádi vzpomínat. Děkujeme Vám všem.

Vaše oktáva A

OKTÁVA B:

Vážené dámy, vážení pánové, vážení profesoři, vedení školy, vážení hosté, milí spolužáci.

I já bych vás rád pozdravil ve chvíli slavnostního vyřazení nyní již absolventů gymnázia Kroměříž ze třídy oktávy B. Dovolte mi, abych oficiálně potvrdil, že i my jsme úspěšně zakončili středoškolské vzdělání a zařadili jsme se po bok mnoha úspěšných generací absolventů Gymnázia Kroměříž.

Bude pro nás nezvyklé, když naše kroky v dalším školním roce nepovedou k budově gymnázia, jak tomu bylo posledních 8 let. Zamíříme vstříc vysokoškolskému vzdělání, kde se na nás už nebude usmívat naše milovaná a vždy pozitivní třídní paní profesorka Procházková, která nám byla oporou, stejně jako mnozí zde přítomní. Myslím profesorský sbor, vedení školy i naše nebližší rodiče a spolužáky.

Každý z nás má trochu jiné názory a odlišné cíle, ale přál bych si, aby nás i nadále spojoval hluboký vztah k naší alma mater - Gymnáziu Kroměříž. A abychom si připomínali středoškolské studium jen v dobrém. Pevně věřím, že zůstaneme v kontaktu i v budoucnosti a budeme se společně smát starým příběhům a sdílet ty nové.

Nyní bych chtěl velice poděkovat naší třídní paní profesorce Ireně Procházkové, která s námi urazila náročnou cestu. Paní profesorka třídní nad námi nikdy nezlomila hůl, ba naopak nás motivovala ke stále lepším výkonům. My se jí za to úsilí odvděčili úspěšnou maturitou a doufáme, že je na nás pyšná. Chtěl bych jí za všechno ještě jednou poděkovat a popřát do následujících let pevné nervy. Aby nikdy nemusela vykopat tu obávanou válečnou sekeru a byla na gymnáziu šťastná i bez její třídy oktávy B.

Naši rodiče vložili v Gymnázium Kroměříž velkou důvěru. Věřili, že se jejich dětem dostane kvalitního vzdělání a dobré výchovy. Děkujeme Vám drazí rodiče, že jste to udělali. Děkujeme Gymnáziu Kroměříž za to, co nás naučilo. Jednou Vám přivedeme svoje děti.