Tomáš Grauman - zachráněné dítě číslo 652
Není určitě tajemstvím, že existují lidé, kteří prožijí dlouhý život, ale na jeho konci nemají, co by o něm řekli. A pak jsou lidé, kteří prožili během svého života tolik věcí, že by potřebovali ještě dva navíc, aby se o všechny své zážitky stihli podělit. K takovým patří muž, jehož čtyřiaosmdesát let životních zážitků a zkušeností by vystačilo na několik románů. Sám o nich raději vypráví, což učinil i ve čtvrtek v aule našeho Gymnázia.
Beseda s primány, sekundány a studenty prvního a druhého ročníku se nesla především ve vzpomínkách na události, které zapříčinily, že Tomáš Grauman má vůbec o čem vyprávět. Patřil totiž k posledním židovským dětem, které svou nevšední iniciativou zachránil před vypuknutím druhé světové války úředník britského velvyslanectví v Praze Nicolas Winton. Malý Tomáš se tak ve svých osmi letech dostal na poslední chvíli z Protektorátu Čechy a Morava až do Skotska. Zbytek jeho rodiny takové štěstí neměl, všichni příbuzní skončili v různých koncentračních táborech.
Tomáš ve svém novém domově chodil do školy, učil se angličtinu a seznamoval se s novým prostředím, které jej ovlivnilo i po duchovní stránce. Graumanovi byli sice židovská rodina, ale podle vlastních slov nepraktikující. Ve Skotsku se pod vlivem pastora Roberta Popema z Tomáše stal křesťan a na přelomu let 50. a 60. dlouhá léta působil jako misionář na Filipínách. Teprve po návratu do rodné země v roce 1993 se dověděl, že to bylo také poslední přání jeho matky před deportací do Terezína.
Nyní vyprávěl o svých zážitcích a osudech také našim studentům.