Konverzační soutěž v anglickém jazyce je každoroční radost
Školní život bývá poněkud monotematický, každá nevšední událost je proto vždy srdečně vítána. Mezi má nejoblíbenější zpestření patří již šestým rokem soutěž v konverzaci v anglickém jazyce. Koná se na našem gymnáziu každoročně, soutěží se ve třech kategoriích rozdělených podle ročníků a nebudu přehánět, když prohlásím, že se naši studenti pravidelně umisťují na předních příčkách okresních, krajských i celorepublikových kol.
Dobře si pamatuji svou první soutěž. Byla jsem tehdy v primě a na gymnáziu jsem studovala sotva půl roku. Když se přede mnou rozevřely dveře jazykové učebny a ozval se vlídný pokyn paní profesorky Levíčkové: „Next one, please!“, nevěděla jsem, jestli se mám smát, nebo plakat. Nebo obojí. Po chvíli jsem však zjistila, že ti velcí lidé, kteří mi pokládají všetečné otázky, jsou moc milí a jsou tu od toho, aby mi pomohli.
O rok později, v sekundě, jsem již dobře věděla, do čeho jdu, a tak jsem si soutěž náležitě užila. Šok však přišel v tercii, když jsem se dostala do vyšší kategorie. Místo přátelského pobesedování se staršími spolužáky mě čekal rozhovor neméně milý, za to však s profesory. Na jednu stranu jsem se cítila dobře, že se mohu účastnit o něco serióznější soutěže, ale chyběly mi zábavné úkoly, snaha studentů, kteří se nám věnovali, a vlídná slova naší paní profesorky.
Nevynechala jsem jediný ročník této soutěže, dostala jsem se do nejvyšší kategorie a každý rok jsem měla možnost sledovat, kam se posunula má znalost anglického jazyka. Na dva krásné roky v nejnižší kategorii jsem však pokaždé vzpomínala a závistivě jsem se dívala na primány a sekundány, kteří v ní soutěžili.
Když za mnou letos přišla paní profesorka Levíčková a požádala mě, jestli bych mohla zasednou do poroty nejnižší kategorie, byla jsem štěstím bez sebe. Po čtyřech letech jsem měla možnost se vrátit zpět. Najednou jsem já byla ten velký člověk sedící v jazykové učebně. Jak se u mého stanoviště střídal jeden šikovný angličtinář za druhým, vzpomínala jsem si, jaké to bylo, když jsem byla na jejich místě já. A můžu se vám přiznat, že jsem v této situaci byla mnohem nervóznější, než když jsem sama soutěžila. Tady totiž nešlo o mě. Tento den patřil odvážným primánům a sekundánům a já jsem se ze všech sil snažila jim pomoci. A když jsem viděla jejich spokojené výrazy poté, co zvládli zadaný úkol, bylo mi to větší odměnou, než kdybych tuto soutěž vyhrála.
Vítěze tu však pochopitelně máme:
1. místo obsadil Jan Šaler (S. B)
2. místo vybojoval Matěj Hartinger (P. A)
3. místo patří Kláře Vymětalové (S. B)
Chtěla bych všem soutěžícím pogratulovat ke skvělým výkonům. Byla jsem mile překvapená, na jak vysoké úrovni je vaše angličtina! Také bych chtěla poděkovat paní profesorce Levíčkové, že mi umožnila se této soutěže opět zúčastnit, ale především za to, že tuto úžasnou soutěž každoročně s nadšením sobě vlastním pořádá.
Pro příští rok vám, milí budoucí primáni a sekundáni, vřele doporučuji, abyste se zúčastnili. Přijdete na to, že tato soutěž není jen o jazyce, ale také o tom překonat prvotní strach, překonat sami sebe. Jsem si jistá, že této zkušenosti nebudete litovat.
Eliška Buzášová sexta B
