Kam po maturitě aneb Česko není vrchol ledovce
Studium na gymnáziu s sebou nese spoustu výhod zejména proto, že vám otevírá nespočet dveří na vysoké školy různých směrů. Než se však člověk vyprofiluje a zjistí, které dveře jsou pro něj ty pravé, může to chvilku trvat. O něco jasněji teď mohou mít studenti tříd kvint, sext, druhého ročníku, septim a oktáv s výukou francouzštiny, kteří si dne 25.ledna 2016 vyslechli velmi zajímavou přednášku pana Lukáše Macka, ředitele dijonského kampusu univerzity Sciences Po ve Francii.
Pan Macek nám mile a vtipně vyprávěl o způsobu výuky na této škole, životě v multikulturním prostředí a nekonečných možnostech poznávat svět již při studiu. Ochotně žáky našeho gymnázia seznámil i s průběhem přijímacího řízení a ujistil nás, že samé jedničky opravdu nejsou všechno; daleko větší důraz se klade na mimoškolní aktivity, chuť, odhodlanost a skutečný zájem uchazečů.
Osobně mi přijde nejzajímavější organizace a struktura studia, která se od té české velmi liší. Studenti Sciences Po získávají první dva roky poměrně pevné základy v šesti vyučovacích předmětech, a sice v politických vědách, ekonomii, právu, historii, sociologii a mezinárodních vztazích. Ve třetím ročníku vyjíždějí na jednu z 350 partnerských škol po celém světě, kde se ještě prohloubí jejich znalosti jak jazykové, tak v oboru. Závěrečné dva roky pak tráví na pařížském kampusu. Zde si již vyberou pouze jeden studijní program, a tomu se naplno věnují.
Všechny programy jsou sice vyučovány ve francouzštině, angličtině nebo kombinovaně, jednotlivé kampusy však nabízejí i němčinu či jiné jazyky, není tedy čeho se bát.
Podnětné dotazy našich žáků mě přesvědčily, že mnoho z nás míří výš, a že prosté „biflování“, jakým si musí studenti českých škol projít, nepovažujeme za klíč k lepší budoucnosti a vhodnou přípravu na život.
Tímto bych chtěla za všechny účastníky přednášky panu Mackovi mnohokrát poděkovat a všem budoucím uchazečům o studium popřát hodně štěstí.
Markéta Ovečková, 2.A
